Tam kde žijí divočiny

Kurz pro Vás připravují


Tým rodičů / zkušených instruktorů PŠL, se svými partnery a dětmi, další lektoři i hosté.

VíTři Špinaři

Tahle větrná rodinka bydlí zatím v Libčicích nad Vltavou, ale chystá se na stěhování do Nižboru kousek od Berouna. Tereza a Vítek se potkali na kurzu PŠL v roce 1995. Všichni tři Vítři podnikají rádi cesty z města za sněhem , vodou, lesem, trávou i pískem, na které je často vozí Karkulín.

Tereza

Školní psycholožka a instruktorka a outdoorových kurzů České cesty. Ráda si hraje s barvami, vymýšlí nové věci, lyžuje, plave, jezdí na kole i chodí pěšky. Ze všeho nejraději podniká roztodivná dobrodružství se svými dvěma pány kluky. Vlastní mateřství a partnerství jí inspirovaly k vytvoření kurzu Tam kde žijí divočiny.

Vítek

Již celé jedno desetiletí se živí jako prodejce laboratorní techniky a nábytku. Má slabost pro hranatá volva, horská kola a úzké lyže. Má rád dobré jídlo, dobré víno a k tomu dobrý film či dobrou knihu - v oblibě má hlavně ty od Terryho Pratcheta.

Kubík

Malá velká Divočina, s kterou často šijí všichni čerti. Miluje knížky a stříkající barvy. Domácí kutil, co všechno spraví, postaví domy, hrady, mosty i železnici z kuchyně až do ložnice. Babypankáč tělem i duší, který ví jak vypadá ryba z Havaje i proč umí prase lítat. Plave jako ryba, jezdí na kole, na lyžích i na bruslích.

Cenkovi

Tak dlouho se hledali, až se konečně našli na kurzu PŠL Život je gotickej pes v roce 2003. Po společné cestě na Nový Zéland se usadili nedaleko Brna. Navzdory přírůstkům do rodiny žijí aktivně, i když se nebrání ani požitkům hobitího stylu života, jako jsou dlouhé spaní a dobré jídlo a pití.

Čenda

Milovník vláčků, smetanové zmrzliny a putování po horách. Kombinuje práci grantového koordinátora Nadace Partnerství a instruktora outdoorových programů České cesty, protože ani jedno by ho nebavilo dělat na plný úvazek. Ve zbylém čase si hraje a výletuje s dětmi, je aktivní v Hnutí Brontosaurus, sleduje na internetu diskusní fórum o vláčcích a čte, na co přijde.

V PŠL už se podílel na uspořádání několika kurzů (včetně dvou ročníků Divočin) a taktéž se několika jiných zúčastnil.

Ifča

S narozením Markétky se její život obrátil o 180 stupňů. Poklidné zaměstnání programátorky vyměnila za 24x7 support na mateřské dovolené. Brzy ji však začala scházet společnost dospělých lidí, a tak začala při rodičovské dovolené pracovat jako koordinátorka programu Vzdělávání v Hnutí Brontosaurus. S příchodem Františka se prostor pro mimomateřské vyžití opět zmenšil, ale na deskové hry, občasné tvořivé záchvaty, něco málo sportování a velmi vzácné zpívání ve smíšeném pěveckém sboru si čas ještě najde.

Markétka

Je jedinou opravdovou divočinou v celé rodině a neutuchající živostí nepřestává udivovat své mírně flegmatické rodiče. Doma si hraje ráda s legem, vláčkodráhou a taky se pokouší o divadlo s loutkami, které jí máma nestačí vyrábět. Stejně jako u rodičů začíná projevovat vášeň pro deskové hry a ráda je poráží v Carcassone pro děti.

František

Benjamínek nejen v rámci rodiny, ale celého divočinského týmu. Svoji příslušnost k týmu stvrdil hned svým narozením - přesně v termínu jedné z předloňských přípravných schůzek. Jinak je ovšem svou flegmatickou povahou pravým opakem své sestry.

Nováci – Kročáci

Pavel, Zuza, Dorotka a Matouš – 37 + 37 + 6 +4

Pavel se ve svém pracovním čase snaží, aby se studenti soukromého
brněnského gymnázia domluvili anglicky a německy. Chystá pro ně jazykové i zážitkové kurzy a různé projekty, aby se oni, on ani vedení školy nenudili. Čím dál víc se mu stýská po divadle, které hrál, když měl ještě nějaký volný čas. Ale ještě to nezapomněl, protože si přecejen občas se stínovými loutkami, maňásky pro dospělé a velkým dřevěným Robinsonem zahraje. Podléhá neodolatelnosti svých krásných a geniálních dětí a stará se o ně tak, že je záviděn ostatními maminkami, které ho znají.

Matoušova první slova byla papa! (tedy papání), táta a auto, což o jeho preferencích vypovídá

téměř vše. Každý den se teď naučí jedno dvě nová slova a umí dělat spoustu leg

račních obličejů. Stále se ještě domnívá, že když něco chce, tak to musí dostat, a že pokud to rodiče dostatečně rychle nechápou, musí se hlasitě ječet.

Dorotka je sice hlavně Dorotka Nováková, ale někdy je Bořek stavitel, někdy Pinďa ze Čtyřlístku a někdy paní zdravotní sestřička. Nejraději si nechává číst Čtyřlístky, staví z Lega vyškovské nádraží a hraje s babičkou loutkové divadlo. Za den vysloví asi 71 234x proč.

Zuza, tč. na rodičovské dovolené, zdaleka nevěnuje veškerý čas a pozornost pouze svým dětem, a tak pokračuje v aktivitách, které dělala za svobodna (připravuje a vede zážitkové kurzy, učí cizince česky, koriguje vysokoškolská skripta a donedávna externě učila psychologii na JAMU). A aby toho nebylo málo, přibrala si k tomu po narození Dorotky organizaci kurzů pro rodiny s malými dětmi. Navzdory výše uvedenému je jejím nejoblíbenějším slovem káva.

Pavel Kavan

V současné době hrozně rád navštěvuje vysokoškolské menzy a jí jídlo za studentské ceny. Při tom se ale snaží i trochu studovat (už třetím rokem) na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. Mimo svého domácího mazlíčka má rád taky lyžování, kolo a vlastně všechny sporty, kde se něco děje. K podobným dobrodružným kurzům, jako je tento, ho přivedla Zuza, která ho mimo jiné s Pavlem na střední škole (m)učila. Nyní bydlí nedaleko Brna na okraji Moravského krasu v obci Kanice (Kanice pochází od slova káně, nikoliv kanec), kde se naučil dobře sekat trávník. I když bydlí v Kanicích stejně říká, že je z Brna.

Nikola Vondrová

Studentka psychologie pracující v managementu brněnského VUS Ondráš. Snaží se být dospělákem, studentkou, partnerkou a přítelkyní, dcerou, ženou, oporou a sama sebou. Občas se jí to daří i všechno naráz. Momentálně zařizuje nový domov a jako každá správná třiadvacítka si užívá toho, že už spoustu věcí může a trošku se začíná bát toho, co už musí. Těší se, až bude mít velkou rodinu plnou Divočin a tuší, že to budou po mámě Divočiny nezkrotné a svéhlavé.